Přídavná jména
Přídavná jména končí na -a, např.:
- bela – krásný
- granda frato – velký bratr
- malgranda fratino – malá sestra
V esperantu se u přídavných jmen nerozlišuje rod (bela = krásný/krásná/krásné).
💡 Pomůcka: české "krásný, krásná, krásné" se v esperantu spojí do jednoho tvaru bela.
Pády
Esperantská podstatná jména mají dva pády: nominativ (1. pád) a akuzativ (4. pád). Akuzativ se používá k označení cíle tranzitivního slovesa (předmět nebo osoba zasažená činností slovesa). Tranzitivní slovesa jsou taková, která mají povinnou vazbu na přímý předmět ve 4. pádě (např. české koupit [něco]).
- Kiun mi vidas? – Koho já vidím?
- Mi vidas amikon – Já vidím přítele.
Nepoužívejte akuzativ po slovese "být" a jeho ekvivalentech.
Přídavná jména se shodují s podstatnými jmény a přebírají jejich tvar: mají stejné koncovky -j a -n.
- Vi estas bona amiko – Ty jsi dobrý přítel
- Vi estas bonaj amikoj – Vy jste dobří přátelé.
- Vi havas bonan amikon – Ty máš dobrého přítele.
- Vi havas bonajn amikojn – Ty máš dobré přátele.
⚠️ Pozor: po esti nedávej akuzativ. Vi estas bona amiko je správně, ne bonan amikon.
Esperanto vyjadřuje další pády pomocí předložek. Tak třeba přivlastnění (anglické "of") se vyjadřuje pomocí de:
- La libroj de mia frato. – Knihy mého bratra. (Bratrovy knihy).
Časování
Infinitiv: -i
- labori – pracovat
Přítomný čas: -as
- mi laboras – (Já) pracuji
- vi laboras – (Ty) pracuješ
- li/ŝi laboras – (On/ona) pracuje
- ni laboras – (My) pracujeme
- ili laboras – (Oni) pracují
Minulý čas: -is
- mi laboris – Pracoval jsem
- vi laboris – Pracoval jsi
- li/ŝi laboris – Pracoval (on/ona)
- ni laboris – Pracovali jsme
- ili laboris – Oni pracovali.
Budoucí čas: -os
- mi laboros – Budu pracovat
- vi laboros – Budeš pracovat
- li/ŝi laboros – (On/ona) Bude pracovat
- ni laboros – My budeme pracovat
- ili laboros – Oni budou pracovat
💡 Pomůcka: časové samohlásky jdou v řadě i-a-o: minulý čas -is, přítomný -as, budoucí -os.
Spojka ke
je používána k uvození vedlejší věty předmětné. Podobně jako český ekvivalent "že"
- nemůže být vynechána,
- většinou se před ní píše čárka.
Příklady:
- Vi vidas, ke mi manĝas. – Vidíš, že jím.
- Li diras, ke li iros. – Říká, že půjde.
⚠️ Pozor: čeština někdy "že" v běžné řeči zkracuje nebo vynechá, ale esperantské ke ve vedlejší větě nevynechávej.
Předpona mal-
mění smysl slova na pravý opak.
- bona – dobrý
- malbona – špatný, zlý
- granda – velký
- malgranda – malý
- bela – hezký
- malbela – škaredý
💡 Pomůcka: mal- je přepínač na opak: bona (dobrý) → malbona (špatný).
Předpona ge-
označuje skupiny, kde jsou obě pohlaví dohromady:
- gefratoj – sourozenci (ale musí to být bratři i sestry)
- gepatroj – rodiče
Zdvořilosti
- bonvolu – prosím, budete tak hodný
- dankon – děkuji
- saluton – zdravím
Pořadí slov ve větě
Běžné uspořádání slov ve větě je podmět-přísudek-předmět. Protože ale koncovka akuzativu -n jasně identifikuje, co je podmět a co je předmět, tak může být pořadí slov jiné. To se děje, jak ze stylistických, tak i pragmatických důvodů.
- Mi legas libron. – Já čtu knihu.
- Libron mi legas. – Knihu já čtu.
⚠️ Pozor: pro začátek používej raději pořadí podmět-přísudek-předmět. Volnější slovosled čti podle koncovky -n.
Kio, Kion
Kio znamená "co", ptám se tím na podmět:
- Kio estas tio? – Co je to?
- Kio estas sur la tablo? – Co je na stole?
Zatímco Kion znamená "co" nebo taky "koho", ptám se tím na předmět.
- Kion vi faras? – Co děláš?
- Kion ŝi vidas? – Koho ona vidí?
💡 Pomůcka: zeptej se česky "vidím koho/co?". Pokud odpověď stojí ve 4. pádě, v esperantu často dostane -n: kio → kion.