Přídavná jména

Přídavná jména končí na -a, např.:

• bela – krásný
• granda frato – velký bratr
• malgranda fratino – malá sestra

V esperantu se u přídavných jmen nerozlišuje rod (bela = krásný/krásná/krásné).

Pády

Esperantská podstatná jména mají dva pády: nominativ (1. pád) a akuzativ (4. pád). Akuzativ se používá k označení cíle tranzitivního slovesa (předmět nebo osoba zasažená činností slovesa). Tranzitivní slovesa jsou taková, která mají povinnou vazbu na přímý předmět ve 4. pádě (např. české koupit [něco]).

• Kiun mi vidas? – Koho já vidím?
• Mi vidas amikon – Já vidím přítele.

Nepoužívejte akuzativ po slovese "být" a jeho ekvivalentech.

Přídavná jména se shodují s podstatnými jmény a přebírají jejich tvar: mají stejné koncovky -j a -n.

• Vi estas bona amiko – Ty jsi dobrý přítel
• Vi estas bonaj amikoj – Vy jste dobří přátelé.
• Vi havas bonan amikon – Ty máš dobrého přítele.
• Vi havas bonajn amikojn – Ty máš dobré přátele.

Esperanto vyjadřuje další pády pomocí předložek. Tak třeba přivlastnění (anglické "of") se vyjadřuje pomocí de:

• La libroj de mia frato. – Knihy mého bratra. (Bratrovy knihy).

Časování

Infinitiv: -i

• labori – pracovat

Přítomný čas: -as

• mi laboras – (Já) pracuji
• vi laboras – (Ty) pracuješ
• li/ŝi laboras – (On/ona) pracuje
• ni laboras – (My) pracujeme
• ili laboras – (Oni) pracují

Minulý čas: -is

• mi laboris – Pracoval jsem
• vi laboris – Pracoval jsi
• li/ŝi laboris – Pracoval (on/ona)
• ni laboris – Pracovali jsme
• ili laboris – Oni pracovali.

Budoucí čas: -os

• mi laboros – Budu pracovat
• vi laboros – Budeš pracovat
• li/ŝi laboros – (On/ona) Bude pracovat
• ni laboros – My budeme pracovat
• ili laboros – Oni budou pracovat

Spojka ke

je používána k uvození vedlejší věty předmětné. Podobně jako český ekvivalent "že"

1. nemůže být vynechána,
2. většinou se před ní píše čárka.

Příklady:

• Vi vidas, ke mi manĝas. – Vidíš, že jím.
• Li diras, ke li iros. – Říká, že půjde.

Předpona mal-

mění smysl slova na pravý opak.

• bona – dobrý
  • malbona – špatný, zlý
• granda – velký
  • malgranda – malý
• bela – hezký
  • malbela – škaredý

Předpona ge-

označuje skupiny, kde jsou obě pohlaví dohromady:

• gefratoj – sourozenci (ale musí to být bratři i sestry)
• gepatroj – rodiče

Zdvořilosti

• bonvolu – prosím, budete tak hodný
• dankon – děkuji
• saluton – zdravím

Pořadí slov ve větě

Běžné uspořádání slov ve větě je podmět-přísudek-předmět. Protože ale koncovka akuzativu -n jasně identifikuje, co je podmět a co je předmět, tak může být pořadí slov jiné. To se děje, jak ze stylistických, tak i pragmatických důvodů.

• Mi legas libron. – Já čtu knihu.
• Libron mi legas. – Knihu já čtu.

Kio, Kion

Kio znamená "co", ptám se tím na podmět:

• Kio estas tio? – Co je to?
• Kio estas sur la tablo? – Co je na stole?

Zatímco Kion znamená "co" nebo taky "koho", ptám se tím na předmět.

• Kion vi faras? – Co děláš?
• Kion ŝi vidas? – Koho ona vidí?